První nákladní automobil

Německý vynálezce a konstruktér Gottlieb Daimler měl vzácný talent na hledání nových oblastí využití vlastních spalovacích motorů.

Nejprve společně s Wilhelmem Maybachem jeden ze svých motorů usadil v roce 1885 do stroje, který je dnes považován za prapředka motocyklů, následně sestrojil čtyřkolový osobní automobil, který předvedl veřejnosti v roce 1886, a v roce 1896 představil první nákladní vůz se zážehovým motorem.

Praktická konstrukce

Při vývoji nákladního automobilu Gottlieb Daimler příliš neexperimentoval s nosným základem. Ten totiž tvořil nákladní vůz, který byl původně tažen koňmi. S ohledem na nový způsob pohonu však byla odstraněna oj a namísto ní byla použita poměrně jednoduše působící tyč přenášející pohyb řízení na přední nápravu pomocí řetězu. Řidič seděl vpředu na kozlíku jako u kočáru.

Ve střední části vozidla blíže k zadní nápravě byly umístěny dvě nádrže na palivo. To mohlo být různé, protože použitý motor byl schopen spalovat svítiplyn i petrolej, ale nejčastěji byl používán benzin, který byl na přelomu devatenáctého a dvacátého století prodáván v lékárnách.

Pohonná jednotka s názvem Phoenix v podobě karburátorového dvouválce se žhavícími svíčkami byla usazena pod zádí a z objemu 1,06 litru poskytovala nejvyšší výkon kolem čtyř koní. Motor byl prostřednictvím kožených řemenů spojen s hřídelí, kterou byla roztáčena kola zadní nápravy. Tato hřídel však neústila přímo do nábojů kol, ale pastorky na jejích koncích zapadaly do ocelových obručí s vnitřním ozubením přichyceným k zadním kolům. Toto řešení tak v principu fungovalo jako dnešní redukční planetové převodovky. 

Hospodárný pracant

Daimler-Motoren-Gesellschaft Cannstatt, jak znělo celé označení nákladního vozu se spalovacím motorem, měl mít údajně i z dnešního pohledu velmi příznivou spotřebu paliva, a to jen kolem 6,0 litru benzinu na 100 km. Rychlost, jíž byl přitom schopen vyvinout, však zmiňována není, ale naopak je uváděno, že si uměl poradit s nákladem, jehož hmotnost mohla být až 1500 kg.

Daimlerův nákladní automobil byl však poměrně hodně citlivý na vibrace, resp. jeho pohonná jednotka. Na tehdejších silnicích tedy nejspíš nevynikal příliš velkou odolností, i když jeho zadní náprava byla odpružena moderními vinutými pružinami. V případě přední nápravy byla k odpružení využita napříč umístěná listová pera.

Základ pro budoucnost

Gottlieb Daimler a Wilhelm Maybach v roce 1897 představili další nákladní vůz, u nějž byl motor umístěn v prostoru pod sedadlem řidiče. Dvouválcový motor Phoenix o výkonu kolem šesti koní odtud roztáčel kola zadní nápravy prostřednictvím řemenů a čtyřstupňové převodovky. Toto řešení však stále nebylo považováno za ideální a nabízel se další prostor pro zdokonalení konstrukce, k němuž došlo ještě v roce 1898, když byla definována koncepce pro budoucnost nákladních vozidel.

Nový model měl totiž motor umístěn u přední nápravy a pohon zadních kol řemenem, podélně uloženou hřídelí a pastorky zapadajícími do ozubených obručí. Vedle zásadní změny v umístění motoru došlo i na jeho úpravy. Gottlieb Daimler jej totiž osadil nízkonapěťovým zapalováním od společnosti Bosch a přepracoval i chlazení pohonné jednotky. Dvouválec o objemu 2,2 litru se pak pyšnil výkonem okolo deseti koní.

Evropský úspěch

První nákladní vůz se spalovacím motorem z dílny Gottlieba Daimlera zamířil k zákazníkovi do Velké Británie, jímž byla společnost British Motor Syndicate. Nejen podle dobových materiálů k tomu vedle vlastních kvalit vozidla přispělo i zrušení zákona o červené vlajce, k němuž došlo právě v roce 1896. Tento zákon stanovoval, že vozy bez koní nesmí jezdit rychleji než 4 míle za hodinu (přibližně 6,5 km / h) a musí mít minimální tříčlennou posádku. Dva měli na starost řízení a třetí musel jít pěšky ve vzdálenosti 60 yardů (zhruba 55 metrů) před autem s červenou vlajkou, respektive v noci s lampou, a upozorňovat na blížící se vozidlo. Právě zrušení tohoto nařízení výrazně přispělo k následnému rozvoji motorizované dopravy ve Velké Británii.

Další evropskou zemí, v níž nákladní automobily německého konstruktéra zaujaly veřejnost, se stala Francie. Nový model se představil na světové výstavě v Paříži roku 1898. Tam se v parku Tuileries konala automobilová show v návaznosti na soutěž pořádanou francouzskou automobilovou asociací na téma „motorová vozidla pro cestování po městě“. Gottlieb Daimler na výstavě představil svůj nový pětitunový vůz, který se předtím podrobil náročnému testování ve skutečném provozu v cihelně v Heidenheimu.

Nová generace

V letech 1899 až 1903 nabízel Daimler tzv. druhou generaci svých nákladních vozidel, kterou tvořila řada nových základních typů s užitečným zatížením mezi 1,25 a 5,0 tuny. Tato vozidla přinesla další zdokonalení, když jejich podvozky již nevycházely z konstrukce koňského povozu, ale využívaly žebřinových rámů s motory umístěnými nad přední nápravou. Pohonné jednotky v podobě dvouválců a čtyřválců disponovaly výkony od čtyř do dvanácti koní. V roce 1905 pak již byly pro nákladní vozy Daimler k dispozici i čtyřválce o výkonu kolem 35 koní, kterými byly osazovány automobily s užitečným zatížením do pěti tun.

Znovuzrozený

První nákladní automobil Daimler z roku 1896 se podle dostupných informací do současnosti nedochoval. V roce 1990 však byla postavena replika, která plně odpovídá originálu a působí jako koňský povoz. Podle oficiálních materiálů společnosti Mercedes-Benz Trucks stála stavba této repliky zhruba 100 000 německých marek.

Foto: Daimler AG

Převzato z časopisu

Fotogalerie