Městská distribuce zboží

Distribuci zboží ve většině českých měst zajišťují velké vany s celkovou hmotností do 3500 kg.

Jestliže ve většině evropských velkoměst jsou využívána nákladní vozidla s celkovou hmotností kolem 12 až 16 tun k dopravě zboží i ve městě, většina českých a moravských měst má hustou historickou zástavbu, kam se rozměrově vejdou jen velké dodávky. V kategorii vozidel N3, tedy do celkové hmotnosti 3500 kg, je i u nás velká konkurence. Lehké užitkové vany zde zastupují Citroën Jumper, IVECO Daily, Fiat Ducato, Ford Transit, M. B. Sprinter, Opel Movano, Peugeot Boxer, Renault Master a VW Crafter. Ačkoliv všechny uvedené značky mají v nabídce i čistě elektrický pohon (Ford počítá s uvedením modelu Transit s elektrickým pohonem v letošním roce), dopravci zatím jednoznačně upřednostňují klasický vznětový motor a v případě Fiatu Ducato ještě pohon CNG. Stejně tak jen málo LUV má „automatickou“ převodovku, i když jsou v nabídce.

 

Fiat new Ducato L3H2

K redakčnímu testu jsem měl nedávno IVECO Daily (DaS 1-2/2022) a hned jak jsem vozidlo vrátil do Iveco Truck Centra v Loděnici u Prahy, převzal jsem novotou vonící, poslední generaci modelu Fiat Ducato Maxi Série 7, ve velikosti L3H2, tj. s třetí délkou karoserie a s druhou výškou střechy. Nabízí využitelný objem nákladového prostoru 13 m³. Konkrétní testované vozidlo bylo vybaveno klasickým vznětovým přeplňovaným čtyřválcovým motorem o zdvihovém objemu 2184 cm³ s výkonem 103 kW/140 k a šestistupňovou manuálně řazenou stupňovou převodovkou. Poháněna je přední náprava, ale u Ducata je možné za značný příplatek objednat i pohon 4x4 Dangel. Užitečnou hmotnost má výborných 1250 kg.

Facelift absolvovalo Ducato už u šesté generace. Ty viditelné změny najdete např. na přídi (maska, mohutný plastový nárazník, světlomety). Hlavní změny jsou ale neviditelné a odehrály se ve skeletu karoserie a v hnacím řetězci. Není žádným tajemstvím, že právě LUV s karoserii van trpí na tuhost samonosné karoserie. Dopravcům, či hlavně řidičům, dělá s přibývajícími kilometry nemalé potíže, protože dochází k problémům s otevíráním hlavně bočních posuvných dveří. Ale také zadní dvoukřídlé dveře dostávají v provozu hodně „zabrat“ a tak postupně začnou zlobit nejdříve zamykací systémy a nejeden starší van má na zadních dveřích pro jistotu navařeno oko na visací zámek. Konstruktéři proto právě tato problematická místa vyztužili pevnostní ocelí. Retuš zaznamenáme i na palubní desce, ale z ergonomického hlediska se nic nezměnilo, vše zůstalo v dobrém dosahu řidiče a k dispozici je i dostatek odkládacích míst. Za příplatek je dodávána i moderní dotyková audio soustava s navigací. Testované Ducato mělo ve své podstatě základní výbavu, tj. šestistupňovou manuálně řazenou převodovku, systém Start/Stop, klasický tempomat, základní klimatizaci, sedadlo řidiče standardní s možností i výškového nastavení, elektricky seřiditelná zrcátka a boční okna, palubní počítač, multimediální systém bez navigace. Pokud jde o bezpečnostní doplňky, musím jmenovat AEBS (systém autonomního nouzového brzdění) + LDWS (kontrola jízdy v jízdním pruhu). Ovšem nechyběl kůží obšitý volant s celou sadou satelitních spínačů na vodorovných příčkách.

Pokud jde o nákladový prostor, vozidlo dostalo protiskluzovou podlahu nákladového prostoru a na podlaze jsem napočítal 14 upevňovacích ok a dalších 6 na bocích nákladového prostoru. Mimochodem i boční stěny byly obložené, takže i prázdný nákladový prostor „neduněl“. Důležitá je také větší nádrž s objemem 90 litrů a pak zimní pneumatiky Matador 225/75 R16 obuté na efektní černé lité 16“ disky. Osobně jsem si pochvaloval i zadní parkovací kameru. Takže je jasné, že nešlo o „vytuněné“ novinářské vozidlo, ale o praktického „pracanta“, určeného do flotily. Pokud jde o motor, pak konkrétní čtyřválec 2.2 Multijet 103 kW/140 k resp. 350 Nm je druhý co do výkonu v nabídce.

Je to rok, co jsme měli v redakci Ducato Maxi van s motorem 2.3 MTJ s výkonem 160 k a se samočinnou převodovkou. Tehdy jsem si pochvaloval plynule a svižně řadící „automat“. Větší výkon jsem pak ocenil při plném naložení na dlouhých trasách v kopcovitém profilu. Tentokrát jsem se zaměřil na dopravu zboží tak říkajíc „okolo komína“. Tedy z distribučního velkoskladu do obchodů v centru Prahy. Manuální řazení bylo přesné a odstupňování jednotlivých rychlostních stupňů odpovídalo distribuci zboží ve městě. Na druhou stranu pátý a šestý stupeň umožňovaly velmi svižnou jízdu po dálnici, kdy při tempomatu nastaveném na 133 km/h ručička otáčkoměru oscilovala kolem hodnoty 2800 min^-1.

Na místě řidiče jsem měl dostatek prostoru, všechny ovládací spínače jsou v dobrém dosahu i připoutaného řidiče. Mimochodem, bezpečnostní pásy jsou výškově seřiditelné. Ducato také nabízí velké množství odkládacích prostor a ve dveřích objemné kapsy. Když jsem si ale udělal pohodlnou polohu za volantem, zjistil jsem, že nemám dobrý výhled šikmo vlevo/vpravo přes mohutný „A“ sloupek, což si uvědomíte při příjezdu na kruhový objezd. Když jsem zastavil jako první na světelné křižovatce, tak rozměrný dešťový senzor nepříjemně překážel ve výhledu na výložní světelné signalizace. Je to nepříjemné, když stojíte v levém jízdním pruhu a vedle vás v tom pravém stojí autobus, který zakrývá výhled na „semafor“ na sloupu vedle vozovky.

A teď ke spotřebě. Venkovský testovací okruh, vedený jihozápadně od Prahy ve zvlněné krajině si vyžádal průměrnou spotřebu 7,1 l/100, ovšem vozidlo bylo zatíženo nákladem pouze o hmotnosti kolem 700 kg. Pravda, využil jsem možnost si tlačítkem nastavit mód ECO, kdy je výkon motoru lehce „utlumen“ ve prospěch nižších emisí resp. spotřeby paliva.

Při imaginární distribuci zboží po okraji Prahy, kde jsem často mohl využít i silnic „za cedulí“, takže bylo možné zvýšit rychlost až na 95 km/h, jsem dosáhnul průměrné spotřeby 8,4 l/100 km/h, a to v normálním módu. A pak jsem se v době dopravní špičky pustil do zásobování v centru. Průměrná spotřeba oscilovala kolem hodnoty 9 až 10 l/100 km.

Po dálnici D5 jsem také uháněl do velkoskladu u Plzně. Provoz nebyl silný a tak jsem už od Loděnice mohl nastavit na tempomatu rychlost 133 km/h. Výsledná průměrná spotřeba na otočce před Plzní byla 10,3 l/100 km. Pravdou je, že při rychlostech nad 120 km/h už je motor docela slyšet, ale nikoliv nepříjemně.

Pokud jde o nákladový prostor, je výborně přístupný jak zadními křídlovými dveřmi, tak i posuvnými dveřmi na pravé straně karoserie. Nabízí délku až 3700 mm (to platí ale u podlahy, kdy lze využít malý výklenek směrem pod sedadla v kabině), šířku mezi podběhy 1422 mm, maximálně 1852 mm a výšku 1950 mm. Nákladový prostor osvětluje velká LED lampa.

Chválím standardně dodávané rezervní kolo, ovšem jeho umístění pod zadní část vozidla není ideální. Motor je výborný, výkonem je vhodný i na regionální, či celostátní rychlou spedici.

 

ZÁKLADNÍ TECHNICKÉ ÚDAJE

     Fiat Ducato Maxi 2.2 140 MTJ L3H2         

Motor:                       

Zdvihový objem (cm³)2184                            

Max. výkon (kW/min^-1)103/3500             

Max. točivý moment (Nm/min^-1)350/1400

Poháněná náprava   přední       

Rozměry vozidla

Rozvor (mm) 4035                              

Délka/šířka/výška (mm) 5998/2050/25364             

Celková/užitečná hmotnost (kg)3500/1250       

Objem nákladového prostoru (m³) 13        

Pneumatiky (rozměr) Matador zimní 225/75 R16  

Objem palivové nádrže nafta+AdBlue(l) 90+19                 

 

Převzato z časopisu

Fiat