Van

Fiat Ducato Maxi 35-2.3 JTD - Maximální Fiat Ducato

18.05.2010 00:44

Test 38757

Denně křižují ulice měst ale i celou republiku v barvách stovek firem a dopravců. V systému zásobování a služeb jsou prakticky nepostradatelní.

Řeč je o lehkých užitkových automobilech (LUV) s celkovou hmotností do 3500 kg, tj. patřících do kategorie N1, pro jejichž řízení stačí řidičské oprávnění skupiny B. Jde o zdánlivě malá vozidla, vyráběná v mnoha karosářských variantách a modifikacích. Ale vše je relativní, protože i v obchodní třídě LUV jsou nabízeny modely s nákladovým prostorem (u verzí van/furgon) o objemu až 17 m3 a dnes již prakticky všichni výrobci nabízejí i verze s celkovou hmotností nad 3500 kg. Mimochodem této kategorii vozidel se od začátku roku 2010 daří na našem trhu mimořádně špatně. Podle statistiky SDA za první dva měsíce roku byl zaznamenán meziroční pokles v registraci u LUV o 77,19 %, u nákladních automobilů nad 3,5 tuny celkové hmotnosti pak o 33 %.

V segmentu LUV patří mezi největší výrobce s opravdu širokou paletou modelů italský Fiat Professional. Mezi prodejní bestellery pak patří model Ducato, který byl zákazníkům poprvé nabídnut už v roce 1981. Společný projekt automobilky Fiat a francouzského koncernu PSA (Citroën/Peugeot) nabízí zákazníkům neskutečné množství variant, od osobních prosklených verzí, přes klasické vany až po podvozky určené k dostavbě, to vše samozřejmě v kombinaci s několika motory a rozvory.

Vrchol nabídky klasických skříňových verzí tvoří dodávky s označením „Maxi“, s rozvorem 4035 mm (L3 – třetí největší rozvor v nabídce). K dispozici jsou buď jako „Maxi 35“ (tj. s celkovou hmotností 3500 kg se dvěma výškami střechy – H2 resp. H3) a nebo jako „Maxi XL 40“, tj. s celkovou hmotností až 4000 kg. Vozidlo má sice stejný rozvor 4035 mm, ale zadní převis karoserie je prodloužen z 1015 mm na 1380 mm. Dodávky Fiat Ducato van s označením maxi pak nabízejí objem nákladového prostoru 13 m3, 15 m3 a největší 17 m3. Test Fiatu Ducato ve verzi Maxi 35 XL H3 tj. ohromný van s délkou 6363 mm, s výškou 2764 mm a s objemem nákladového prostoru 17 m3 (s motorem Fiat 160 Multijet Power 16V s výkonem 115 kW/157 k) jsme uveřejnili v DaS 4/2009. Tentokrát jsme k redakčnímu testu převzali nejmenší verzi z této řady, tj. Fiat Ducato Maxi 35 s rozvorem 4035 mm a výškou střechy H2, tj. 2524 mm, který nabízí objem nákladového prostoru 13 m3.

Pro verze Maxi je určen řadový vznětový přeplňovaný motor Fiat Multijet Euro 5 (systém EGR tj. s recirkulací výfukových plynů) s elektronicky řízeným přímým vysokotlakým vstřikováním paliva systém Common-Rail s turbokompresorem a mezichladičem plnicího vzduchu. Motor je uložen vpředu napříč a standardně je kompletován s šestistupňovou přímo řazenou převodovkou. Dodáván je buď se zdvihovým objemem 2,3 l a s výkonem 88 kW, nebo s objemem 3 l, pak nabízí výkon 115 kW (nejmenší motor se zdvihovým objemem 2198 cm3 a s označením 100 Multijet 16V/74 kW není určen pro verzi Ducato Maxi). Poháněná je pouze přední náprava (na rozdíl od některých konkurentů, jako jsou Iveco Daily, Ford Transit, M.B. Sprinter, nyní i Renault Master, či VW Crafter, kde je v nabídce i pohon zadní nápravy). Testované ostře žluté Ducato mělo na boku označení 120, takže je jasné, že k pohonu byl použit menší agregát 120 Multijet 16V s výkonem 88 kW (zaokrouhleně 120 k) s největším točivým momentem 320 Nm. Podotýkám, že celková hmotnost vozidla je 3500 kg a užitečná hmotnost 1485 kg. Výkon motoru je ideální pro městský či příměstský provoz, s plným nákladovým prostorem na dlouhých kopcovitých trasách ale budete z agregátu „ždímat“ každého „koníka“. A to nemluvím o tom, že využijete technické možnosti připojit přívěs o celkové hmotnosti až 3000 kg. Na soupravu s celkovou hmotností 6500 kg je 120 koní opravdu málo. Nicméně nabídka variant Ducata je taková, že není problém si pro konkrétní přepravní úkoly vybrat ten nejvhodnější vůz ať už jde o objem nákladového prostoru, užitečnou hmotnost či výkon motoru.

Design poslední generace Fiatu Ducato někomu vyhovuje, jiný se ošklíbá. Pravdou je, že z praktického hlediska vysoko umístěné přední světlomety jsou chráněny před drobnými kolizemi (a nejen na parkovištích) i odlétajícími kamínky, ale současně jsou citlivé na seřízení, resp. nastavení dle množství nákladu. Jinak totiž lehce oslňují. Řidič se za volant dostane díky široce se otevírajícím dveřím (centrální zamykání s dálkovým ovládáním a s oddělenou funkcí pro nákladový prostor je drobnou „třešničkou na dortu“) s dobrou aretací ve dvou polohách, po jednom schůdku. Pracoviště řidiče je prostorné a vyhovuje i vysokým řidičům, kteří u některých menších verzí mívají drobné problémy s ohledem na nemožnost dostatečně si posunout sedadlo vzad. Testované Ducato navíc mělo všestranně seřiditelné sedadlo, takže v kombinaci s ve dvou polohách nastavitelným volantem si řidič najde vždy ideální polohu pro celodenní práci. Výbava vozidla odpovídala označení „Maxi“, protože vedle standardního elektrického ovládání bočních oken, resp. seřizování všech čtyř! vyhřívaných zpětných zrcátek (pochvala za jejich rozměry) nechybělo autorádio s CD přehrávačem a satelitním ovládáním, mlhovky, manuální klimatizace, palubní počítač a couvací asistent. Nejen řidiči rozvážkových dodávek ocení dostatečné množství odkládacích prostor (kapsy ve dveřích, uzavíratelné schrány před spolujezdcem a ve střední části palubní desky, ale i dostatek místa pod sedadly) a hlavně velmi dobrý výhled. Tady ale nemohu konstatovat, že „do všech stran“. Vyšší řidič se dostává do určitých potíží v místě, kde se setkává vrchol levého zpětného zrcátka se spojnicí „A“ sloupku karoserie a svislou příčkou okna dveří. Z bezpečnostních důvodů je logicky „A“ sloupek robustní, a tak v tomto místě v určitou chvíli vzniká nepříjemný tzv. „mrtvý úhel“.

Řadicí páku u této generace Fiatu Ducato tvoří malý robustný joystick na palubní desce, který je perfektně v dosahu řidiče a jednotlivé rychlostní stupně řadí přesně a na krátkých drahách. Na druhou stranu změny nedoznalo umístění parkovací brzdy, jejíž páka zůstala vlevo vedle sedadla řidiče. Palubní přístroje jsou dobře odstíněny a v zorném poli řidiče i po nastavení volantu do nejvyšší polohy. Veškeré spínače a ovládací prvky jsou v dobrém dosahu i připoutaného řidiče. Velmi jsem ocenil, že levá noha má u Ducata dostatek volného místa vlevo od spojkového pedálu. To jsem si pochvaloval nejen na dlouhých trasách.

Vzhledem k dobrému rejdu (průměr zatáčení u tohoto rozvoru je 12,46 m) a celkově výborné manévrovací schopnosti se dá i s dlouhým Ducatem lehce „vymotat“ z parkoviště či z řady vozidel stojících u chodníku. Ve velkém nákladovém prostoru jsem napočítal celkem 16 kotvicích, dostatečně robustních ok, z toho 6 na boku skříně. Umožňují bezpečné upevnění nákladu a jeho ideální rozmístění na podlaze o rozměru 3705 x 1870 mm (šířka mezi podběhy 1422 mm, výška 1932 mm). A stačí relativně malé zatížení zadní tuhé nápravy (cca 250 kg) aby přestala odskakovat a přesně kopírovala povrch vozovky. Nakládání např. europalet vysokozdvižným vozíkem, umožňují jednak zadní dvoukřídlé dveře s aretací ve třech polohách a nebo dostatečně rozměrné boční posuvné dveře na pravé straně. Standardně je výška zadní nákladové hrany na hodnotě 555 mm, ale testované Ducato mělo za příplatek na zadní nápravě místo listových pružin vzduchové měchy se systémem nastavování výšky. Ovládací tlačítka ale byla pouze na palubní desce, nikoliv u dveří v nákladovém prostoru, jak by bylo z hlediska obsluhy pohodlnější a praktičtější (ale je to za příplatek v nabídce výrobce).

Za volantem
Fiat Ducato Maxi 120 jsem si vyzkoušel jak v běžném pražském rozvážkovém provozu, tak i na trasách mimo město, tj. jak na silnicích různých tříd, tak i na dálnici. Pochvalu za velmi solidní odhlučnění si zaslouží agregát. Jeho „sto dvacet koní“ pracovalo spolehlivě, vyrovnaně a to i díky vhodně odstupňované přímo řazené převodovce. Centrum Prahy a jízda po dálnici si podle údajů palubního počítače vyžádala průměrnou spotřebu 10,6 l/100 km. Při klidné, ale svižné jízdě po venkovských silnicích pak nebyl problém i s naloženým vozidlem udržet průměrnou spotřebu na limitu 7,6 l/100 km. Ano, bylo to na známé trase a nejezdil jsem pod tlakem nějakých časových limitů na dodání zboží, zásilky apod..Testovaná verze na rozdíl od největšího modelu Maxi, který má výšku 2764 mm, je přece jenom o nějaký ten kousek nižší (2524 mm), přesto je nutné dobře sledovat podjezdnou výšku zvláště v průjezdech či v historických částech města. Osobně jsem vždy měl zvláštní pocit na trase z Malostranského náměstí do Letenské ulice, kde je sice průjezd s hodnotou cca 3 metry, takže zcela bezpečný, ale přesto jsem vždy čekal že odřu střechu.

Jízdní vlastnosti jak na rychlých dálničních úsecích, tak i klikatých silničkách nižší třídy byly velmi dobré, bez „ztráty kytičky“ obstály i kotoučové brzdy na všech kolech. U takto velkého „vanu“ je ale třeba brát v potaz vliv bočního větru, zvláště když vozidlo není plně naloženo. A také jsem měl trochu štěstí, že vozidlo jsem vracel do servisu jen pár dní před napadnutím prvního sněhu na podzim loňského roku.