Truck
Renault Sherpa - Expedice bez hranic
Ondřej Horský 12.06.2009 17:14
Představujeme
Více než 30 000 kilometrů absolvuje karavana vozidel z produkce automobilového gigantu Renault Trucks.
Náročná trasa začíná nejsevernějším bodem Evropy (norský Nordkapp) a končí nejjižnějším místem Afriky (Mys Dobré naděje). Moderní dobrodružství dokládá možnosti a schopnosti moderní techniky i v oblastech zcela postrádajících nejen zpevněné, ale i jakékoli komunikace. Diametrálně odlišné klimatické podmínky s teplotami v rozsahu od -35 °C chladného severu po +45 °C v pouštních oblastech současně prezentují bezproblémovou funkčnost systémů zajišťujících plnění limitů norem Euro 4 a Euro 5 v extrémních podmínkách, ale i stabilní provozní charakteristiky vozidel v nadmořských výškách od 400 m pod hladinou moře u Mrtvého moře po více než 4000 m nad mořem v afrických horách. Nikoli okrajovým aspektem expedice je také nasazení řidičů, protože do této role byli – vedle několika zkušených instruktorů - jmenováni lidé s velmi rozdílnou mírou zkušeností včetně žen, které nejlépe odráží ovladatelnost soudobé techniky i ve skutečně těžkých situacích. Projekt Cape to Cape kromě toho navazuje na neméně ambiciózní a velmi úspěšné putování od západu na východ, z Lyonu do Pekingu, ve stopě Hedvábné stezky, které vozy Renault Trucks absolvovaly v roce 2005.
Měl jsem možnost absolvovat zvlášť zajímavou část trasy mezi jordánskou metropolí Ammánem na severu země a přístavem Akkaba na jihu. „Novinářská etapa“ byla dlouhá šest stovek kilometrů jak po kvalitních asfaltkách, tak pistách či písečných dunách v poušti či kamenitých řečištích v horách sloužících jako dopravní trasy nejen velbloudím karavanám, které zde stále mají naprostou převahu v dopravě nákladů. Dlouhou efektní kolonu tvořila šestice špičkových vojenských dvounápravových speciálů řady Sherpa 4x4 v civilní úpravě a stejně tolik třínápravových nákladních typů Kerax 6x6 se skříňovými nástavbami. První z nich transportovaly po čtyřech cestujících s jejich příručními zavazadly, druhé pak spolu s tříčlennými posádkami především všechny nutné potřeby výpravy počínající zásobami potravin a vody, pokračující mimo jiné množstvím stanů a spacích pytlů a končící nářadím a náhradními díly pro případné opravy.
Jordánsko zahraniční návštěvníky vítá vstřícně a překvapí na první pohled velmi rozsáhlou výstavbou. Především státní a družstevní v obytných komplexech i silniční dopravě, ale také podnikatelskou soustředěnou na hotely a kancelářské budovy. Nepřehlédnutelné jsou propastné rozdíly mezi exkluzivními hotely a vilami či rezidencemi na jedné straně a na opačné bydlením ve stanech. Ty neslouží jen nomádům, ale i tisícům Palestinců. Lidí, kteří museli po izraelské anexi části Jordánska opustit původní domovy. Dnes žijí na okrajích měst a jen velmi pomalu se dostávají k bydlení v domech.Právě oni také nejčastěji jezdí prastarými pick-upy (převážně Toyota, Nissan), bez nichž nemohou existovat, protože jimi do měst přepravují to, co na ubohých políčcích vypěstovali. Vozí však také ovce a cestující na otevřeném valníku... Další významnou položkou jordánské dopravní struktury je doslova masový výskyt veleslavných užitkových ikon, dvounápravových vozidel Mercedes-Benz L 322 (a odvozenin) z šedesátých let. Nejčastěji v nejjednodušší verzi s užitečnou hmotností téměř sedmi tun (běžně však výrazně překračovanou), motorem o výkonu 80 kW, klasickou pětistupňovou synchronizovanou převodovkou a valníkovou nástavbou s vysokánskými postranicemi. Je až neuvěřitelné, jak po téměř padesáti letech těžké služby zůstávají provozuschopnými.
Velkým zážitkem v kontrastu s předchozími řádky je potom jízda s Keraxem či Sherpou. „Osobní“ Sherpa právě v provozu mimo asfalt brilantně dokládá své mimořádné předpoklady pro nasazení do extrémních podmínek. Jakkoli je to vozidlo těžké, pohybuje se velmi dynamicky zásluhou výhodného poměru hmotnosti a výkonu, precizního odstupňování a bleskového řazení moderní samočinné převodovky. Jeho široký rozchod kol a rozvor náprav mu skýtají až neuvěřitelnou stabilitu, která vynikne v těžkých úsecích ve srovnání s čistě osobními off-roady, které jsme potkávali na každém kroku. Mohli jsme si dokonce dovolit na šotolině či tuhé vrstvě písku jezdit programově čistým powerslidem s protočením kol a řízením prostřednictvím plynového pedálu se snadným kontrováním lehounkým řízením. V hlubokém písku to přijde ještě více vhod, protože vozidlo se chová naprosto stejně jako na sněhu.
Charakteristika podvozku skýtá posádce sedící v neodpružených anatomických sedadlech více než dostatečný komfort, byť razantní jízda sedmdesátkou přes nerovnosti formátu chodníkových obrubníků přece jen citelné rázy působí. To vše se ale odehrává v nezvyklém tichu, protože míra odhlučnění (jakkoli je vlastně v rozporu s určením Sherpy) je vysoká. V rychlostech nad 100 km/h na asfaltu nebo betonu je nejhlučnějším prvkem terénní vzorek pneumatik.
Zatímco Sherpa je vozidlem spíše výjimečným, Kerax naopak technikou navýsost pracovní a vyráběnou ve velkých sériích. O to více jsme ocenili jeho schopnost držet krok s lehčími a měrným výkonem zvýhodněnými Sherpami, přestože absolvoval expedici s plným zatížením. To se ukázalo být trochu hendikepem při zdolávání písečných dun, kde se Kerax pochopitelně do sypkého materiálu snáze bořil, ale sklízel potlesk za to, že dokázal pokračovat v jízdě i když už mu písek sahal po nápravy a zadní zábrana proti podjetí fungovala jako pluh zahrnující stopy. V tomto prostředí jsme ocenili lehkost a přesnost řazení, jehož význam stoupá do klíčové role, protože volba optimálního převodu přináší až neočekávanou průchodnost terénem. Ve sjezdech si špičkové ABS poradí i s ojedinělými vlastnostmi záludného podkladu. Jen řízení ztrácí nemalou část efektu, když vytočená kola začnou písek hrnout, přestože jimi motor otáčí...
Závěrečná fáze „naší“ etapy v ulicích Akkaby byla již jen třešinkou na dortu, když zejména Sherpy suverénně držely krok ve zdejším hustém provozu, takže kolona poslední městské kilometry zvládla plynule a bezpečně. A my mohli odjet na letiště, zatímco expediční kolona vozidel Renault Trucks ráno pokračovala směrem k Etopii, tedy na Africký kontinent.
Zdroj: Doprava a silnice 05/09
Autor: Ondřej Horský