Truck
Mercedes-Benz Axor - Axor pracant
Boris Dacko 25.02.2009 20:13
Test
“Ahoj Colombo. Nechtěl by ses svézt jednou v pořádném trucku? Je to podobný jako tvůj MAN, akorát to má asi o 200 koní víc.“ Odpověď ve sluchátku byla rychlá a jednoznačná.
Společná jízda s třínápravovým Mercedesem Axor 2543 s valníkovou nástavbou a hydraulickou rukou vzadu byla domluvena. Poblíž místa setkání se Axor mohl krátce seznámit s Colombovým MANem. To když se kolem nás prohnal za nadšeného řevu klaksonu. Než jsem dojel do domovského přístavu pospíchajícího MANu, stál už Colombo v pozoru. „Kam pojedeme?“ zeptal jsem se, jen aby řeč nestála. „Most a Litvínov, hodíme tam dvě palety.“ No abychom to uvezli, pomyslel jsem si při pohledu na zhruba 50kilogramovou zátěž blížící se k Axoru na destě. „No a zpátky povezeme čtyři kabelové bubny, bohužel ale prázdný. To je tak 200 kilo.“ To se „medvěde“ dneska moc nenadřeš, oznámil jsem svému novému třínápravovému parťákovi, který se mi každou minutou zamlouval víc a víc. O tom, kdo pojede první nebylo sporu, sotva jsem stačil Colombovi uhnout. „To je pěkný! Kolik že to má koní? Čtyřistatřicet? To je o 200 víc než mám!“ Než jsem stihl vyndat z kapes mobil a klíče a připoutat se bezpečnostním pásem, byli jsme nejen mimo areál firmy, ale skoro i mimo Prahu. Zatímco jsem pravou nohou prošlapával podlahu u spolujezdce, Colombo se seznamoval s novým autem.
A na komentář jsem nijak dlouho čekat nemusel.
Axor pro stavebnictví
Mercedes-Benz Axor nesl typové označení 2543 L 6x2. Šlo o ryze silniční vozidlo určené pro přepravu převážně stavebních materiálů. Hydraulická ruka Palfinger zdobící záď Axoru naznačovala, že vůz je určen pro provoz s tandemovým přívěsem. První dvojice číselného označení symbolizuje celkovou přípustnou hmotnost, tedy 25 tun, druhá dvojice pak výkon motoru 430 k, tedy 315 kW. Mimochodem jedná se o nejsilnější motorizaci Axoru, nabídka totiž začíná již na 170 kW/231 k. O přenos výkonu se stará devítistupňová přímo řazená převodovka s hydraulicko-pneumatickým řazením. Třetí náprava byla vybavena zdvihacím mechanismem, ovšem přibližně jedenapůl tuny vážící ruka na konci poměrně dlouhého převisu ve mně nevzbuzovala vůbec žádnou potřebu nápravu zvednout. Odpružení přední nápravy měly na starosti listová pera, u zadních náprav pak byly použity pneumatické měchy s regulací výšky. Samozřejmě nechyběly kotoučové brzdy na všech kolech, ABS/EBS a odlehčovací dvoustupňová výfuková brzda. Colomba po mém příjezdu nejvíce zaujala budka, která byla podstatně vyšší než u jeho vozu, ostatně šlo o budku standardně dodávanou pouze pro tahače. Pro podvozky Axor je k dispozici jen na přání. Uvnitř 2250 mm dlouhé budky se nachází velmi velkoryse řešené pracoviště řidiče a za ním lůžko o délce 2100 mm a šířce 685 mm. Na delších cestách si lze tedy přestávku vylepšit a odpočinout si vleže. Nástavba s hliníkovými dělenými bočnicemi pocházela od firmy KOV Velim a její rozměry dosahovaly 6600 x 2550 x 800 mm. Stejná firma pak obstarala i montáž hydraulické ruky Palfinger. V tomto ohledu byl Colombův vůz dost podobný, nástavba pocházela od stejného výrobce a hydraulická ruka nesla dokonce shodné typové označení, pouze s tím rozdílem, že u MANu je situovaná za budkou.
První dojmy z jízdy
Colombovi se podstatně větší a vyšší budka zamlouvala. Pochvaloval si skvělý výhled, spoustu prostoru a superlativa mu vydržela na několik kilometrů jízdy. O něco menší spokojenost jsem zaznamenal na první štaci, kde Colombo po druhém schůdku jaksi automaticky očekával již pevnou zem pod nohama. Hlasitý dopad následovaný nelichotivou poznámkou na adresu usmívajícího se Axora mě jaksi automaticky nabádal k větší opatrnosti při vystupování. Zvyk je ale železná košile. Zatímco Colombo zvyklý na dvojici schůdků v MANu nadával při každém vystupování, moje přece jenom občasná zkušenost s vozy tohoto typu zaručovala zcela bezpečné vystupování.
Z přemýšlení mě vyrušilo kličkovaní Axoru po silnici. „To řízení je málo strmé. Ale ten posilovač je výbornej. Přemýšlím, jak se ovládá ten tempomat.“ Přemýšlej, já se podívám do manuálu, a dal jsem se do probírání knížek s návody k použití. Důsledně německý text mě utvrdil v tom, že zůstanu u svého zvyku manuály nečíst. Mezitím si Colombo poradil a začal si vstřícnost tempomatu a jeho funkce pochvalovat. „Možná ale, že odstupňování po 0,5 km/h je trochu zbytečné. Je cítit, jak je ten krouťák nízko, táhne to krásně od spodku. V 90 km/h jedu na 1400 otáčkách za minutu. U mého auta je to 1700 ot/min. To se není co divit, že je to tak tichý. Má to příjemně tuhou spojku a trochu tvrdší brzdový pedál, chce to víc přitlačit.“ Následovala výtka směrovaná na adresu levé páčky pod volantem. „Když držím volant jak jsem zvyklý, tak musím při zapínaní směrovek po věnci volantu sklouznout dolů. Je to trochu z ruky, je daleko.
Faktem je, že ten motor je opravdu dobrej, ale když si vezmeš, že potáhneš přívěs, tak těch 430 koní není zas až tak moc. Řadicí páka jde sice trochu ztuha, ale má to strašně málo najeto. Počkej tak po 50 tisících kilometrech.“ Cestu jsem si příjemně užíval, kilometry dálnice ubíhaly, z rádia se ozýval poměrně kvalitní zvuk, Axor si předl tiše jako kočka a pohodu nenarušilo ani jedno jediné zavrzání, zaskřípání či rezonance. Colombo byl zjevně spokojen a tak jsem ho při další štaci, kde Axoru ulevil od čtyř plastových trubiček od volantu musel vyštípat. Jinak bych se nesvezl. „Colombo a řekni ty mě, co tě na tom Axoru tak nějak nejvíce potěšilo?“ Colombo nijak dlouho nemusel přemýšlet. „Klimatizace“. „A co je na ni tak zajímavého?“ „No že tady je“ „To snad máš taky ne?“„Právě že ne.” „Ty jezdíš v tom horku jako je dnes bez klimošky?“ „Nekoupili mě ji, protože je to prý drahý - 50 tisíc.“ „Musím uznat, že interiér je nádherný. Příjemné plasty, perfektně zpracované, všechno skvěle po ruce, přehledná kaplička s přístroji. Je to fakt hezký.“ Bylo mně jasné, že ptát se na velmi teoretickou představu výměny staršího MANu za Axora by bylo nefér. Colombo má svoje auto opravdu rád a nedá na něj dopustit. „Tohle je ale o třídu výš, už jenom tou výbavou - střešní okno, elektricky ovládaná okna, lednička, odkládací prostory, šuplíkový pořadač na CD a spousta šikovných věcí. A je to opravdu pěkný auto, skvělý motor, je to fajn.“
Pozdní návrat
V areálu chemičky jsem se díky Colombovi naučil celkem bez stresu ovládat hydraulickou ruku, vyzkoušel jsem si snadnost jejího ovládání, logicky řešené ovladače a seznámil se se všemi bezpečnostními pojistkami. Faktem je, že bez jeho pomoci bych ruku asi nezprovoznil a pravděpodobně bych se o to ani nesnažil. Vyhrál jsem si jako můj čtyřletý syn, když k Vánocům dostal svůj první jeřáb. Já sám jsem byl s Axorem zcela spokojen, užil jsem si den za volantem vyspělého vozidla, kterému nechybělo nic, co by člověk očekával. Moje a Colombovo hodnocení se neshodovalo snad jen v jednom bodě, a sice ve strmosti řízení, která mě osobně připadala zcela v pořádku. Když jsem se o pár týdnu svezl v MANu, pochopil jsem, že jde opravdu pouze o věc zvyku. Předpokládaný návrat v 15:00, jsem jinak pořádně prošvihl, Axora jsem vracel až po sedmé hodně večer a jen velmi nerad.
Zdroj: Trucker 01/09
Autor: Boris Dacko
Další články o stejném modelu | Další články o stejné značce | Vstup do diskuze (0)