MAZ 535,MAZ 537 - Těžké, vojenské,a skvělé

O některých vozidlech se prostě napsat musí. Patří mezi ně také první sovětské těžké tahače MAZ 535 a 537. Bylo jich vyrobeno dost a sloužily dlouho, přesto jsou pro některé z nás zdrojem neustálých překvapení.

Historie těžkých vojenských tahačů a těžkých dopravních vozidel v Sovětském svazu (dnešní Ruská federace) začala během druhé světové války. Tehdy se do SSSR dostaly první zahraniční těžké silniční tahače v rámci Smlouvy o půjčce a pronájmu. Do té doby probíhala přeprava všech těžkých, většinou vojenských, zařízení a tanků buď výhradně po železnici nebo po vlastní ose. Například tanky řady BT byly proto konstruovány tak, aby po sejmutí pásů mohly jako kolové vozidlo provést rychlý přesun po silnici.Americké vozy REO 28XS (230 ks) a Diamond T 980 (620 ks, vznětový motor Hercules – 14,5 l – 148 kW/201 k) měly pohon 6x4, s nimi přišly také návěsy Trailmobile (20 t) a Rogers (45 t). S vozidly však v Rudé armádě nepanovala spokojenost, jejich bojové použití bylo vzácné.

Zrození programu
Po skončení druhé světové války se vývoj těžkých nákladních vozů a tahačů stal v SSSR prioritním, a to nejenom pro armádní, ale i pro civilní použití. Důvodem byl předpoklad nutného rychlého přesunu tankových vojsk na větší vzdálenosti, pro které nebyla železnice zcela vhodná, protože její síť nepokrývala s dostatečnou hustotou celé území. Prvním pokusem o konstrukci těžkého tahače byl JaAZ 210G, v roce 1951 sestrojený v Jaroslavské motorové továrně (založena již v roce 1916). Stroj však nebyl schopen splnit armádou kladené požadavky, a to ani co se týče nosnosti, ani v průchodnosti terénem. V té době také došlo k vzniku dalších požadavků na těžká dopravní vozidla, a to od raketových vojsk.

Nové, velmi těžké balistické rakety bylo také nutné nějak dopravovat. Proto v roce 1954 byly přední projekční kanceláře v automobilových závodech, na žádost zástupce ministra obrany maršála Georgie Konstantinoviče Žukova, požádány o vyvinutí těžkého transportního vozidla pro armádu. Problémem bylo, že vozidla takového kalibru byla v SSSR něčím zcela novým, a tak při návrhu nebylo možné využít žádné předchozí zkušenosti. Ani armáda si nebyla zcela jista, co přesně má požadovat. Nakonec byl sestaven seznam základních požadavků: velmi dobrá průchodnost terénem, včetně bažinatých oblastí a schopnost brodění, schopnost operovat v extrémních klimatických podmínkách, v teplotách v rozsahu -50 až +50 stupňů Celsia, jednoduchá údržba a minimální požadavky na provozní údržbu, rychlá příprava vozidla k jízdě a velká spolehlivost vozu a dobrá ochrana před zbraněmi hromadného ničení.

Běloruská konstrukce
Pro konstrukci vozu byla vybrána továrna MAZ (Minskyj Avtomobilnyj Zavod - Minská automobilová továrna) ležící v hlavním městě Běloruska. Dohledem nad programem byl pověřen Boris Lvovič Šapošnik a práce započaly v září 1954 v projekční kanceláři Minské továrny SKB-MAZ (později označované OGK-2). Pro těžký čtyřosý stroj s uspořádáním pohonu 8x8 bylo zvoleno označení MAZ-535 a první dva prototypy byly postaveny již na přelomu května a června 1956.

Následovaly intenzivní a dlouhé testy a v roce 1958 pak byla zahájena sériová výroba první verze MAZ-535A, těžkého nákladního vozu s klasickou, i když v poměru k rozměrům vozidla malou, korbou, určeného primárně k tažení přívěsů s raketami. Zatímco začínala výroba první verze, pracovalo se na vývoji další - tahače návěsů MAZ-535V. Kromě základní změny - nahrazení korby závěsem pro tažení návěsu - bylo ještě změněno zavěšení  kol za výrobně jednodušší typ a použity pneumatiky s 16 vrstvami.

Verze MAZ-535V byla používána stejně jako předchozí typ také raketovými vojsky, ale kromě toho již také plnila důležitou přepravní roli v tankovém vojsku. Dvě první verze byly v Minsku vyráběny v letech 1958-1961, a poté byla produkce převedena do továrny Krugan, která byla schopna vyrábět větší počet vozů a tak pokrýt velkou poptávku. Zde se vozy vyráběly ještě tři další roky (1961-1964), přičemž roční produkce se pohybovala mezi 150-200 ks.

Nicméně již od začátku výroby bylo jasné, že MAZ-535 nepokryje požadavky armády na delší dobu. Byl sice schopen splnit její okamžité nároky, ale pro budoucí úkoly nedostačoval, a to zejména kvůli vznětovému motoru D-12A-375 s výkonem (V12, 38,8 l, 276 kW/375 k při  1650 min-1, spotřeba cca 75 l/100 km) a malé hmotnosti taženého nákladu, která byla maximálně 15 t. V roce 1956 tak byly započaty práce na vozu se stejným motorem, ale o výkonu 382 kW/520 k a schopnosti táhnout náklad o hmotnosti 30 t.

Zajímavým faktem je, že v té době ještě nebyly vyrobeny ani první sériové vozy MAZ-535. Nový tahač měl být označen MAZ-536, ale ukázalo se, že nesplňuje požadavky, a tak byl projekt opuštěn a pozornost se přesunula na MAZ-537, což byl stroj založený na prvcích z úspěšného MAZ-535V. První prototyp MAZ-537 vyjel v roce 1958 a sériová výroba začala o dva roky později. Motor D-12A-525 nového tahače poskytoval na svou dobu úžasný výkon 386 kW/525 k při 2100 min-1, což byla v té době velmi slušná hodnota i pro tank, natož pro nákladní vůz. Však si také řekl o pořádnou porci nafty – celých 125 l na každých 100 ujetých km!

S novým motorem samozřejmě muselo dojít ke změně palivové, chladicí i mazací soustavy a motorového prostoru. Celá konstrukce vozu byla zesílena, což vedlo k nárůstu hmotnosti tahače na 21,6 t a umožnilo táhnutí nákladu s hmotností až 50 t (celková hmotnost soupravy maximálně 87 t).Nový MAZ-537 byl vyráběn po první čtyři roky (do roku 1964) v Minsku, pak došlo znovu k převedení výroby do Kurganu, stejně jako u předchozího typu.MAZ-537 se stal základem pro stroj KET-T, což je těžký vyprošťovací stroj, určený pro součinnost s jednotkami vybavenými vozy MAZ. Jeho úkolem je zajistit vyproštění a opravy poškozených tahačů. K tomu je vybaven navijákem a rámem, usnadňujícím vyproštění uváznutých vozidel až ze vzdálenosti 72 m. Obdobou KET-T, ale s poněkud jiným uspořádáním vyprošťovacích prostředků je stroj MTP-A4.1, též založený na MAZ-535/537.

Všichni dobří rodáci
MAZ-535 vstoupil do služby v roce 1958 a byl používán pouze v sovětské armádě, jeho následovník MAZ-537 byl ale již exportován - do NDR, Finska, Jugoslávie a též do exotičtějších končin - Íránu, Egypta, Sýrie a Kambodže. Kromě toho se MAZ-537 zúčastnil válečného konfliktu v Afghánistánu a také v bývalé Jugoslávii, navíc byl zřejmě použit i ve válkách na Blízkém východě.

MAZ-535 a MAZ-537 byl často vidět na vojenských přehlídkách jako tahač obřích balistických raket, mezi ně patřily třeba rakety R-14 (neboli 8K65, západní označení SS-5 SKEAN), R-9 (8K75, SS-8 SASIN), R-36 (8K67, SS-9 SCARP), R-36orb (8K69, SS-X-10 SCRAG), UR-100 (8K84, SS-11 SEGO), RT-2 (8K98, SS-13 SAVAGE). Pro ponorkové loďstvo transportovaly například rakety RMS-40 Vysota (SS-N-8 SAWFLY). Celkem během více než  40 let služby transportovaly stroje MAZ-535 a MAZ-537 rakety 32 různých balistických systémů. Kromě toho se používaly i jako tahače velitelských stanovišť umístěných v kontejnerech na návěsu.

I přesto, že některé verze (např. MAZ-537P) měly nákladový prostor, umožňující jejich použití jako klasických transportních vozidel vezoucích náklad nebo osoby, bylo takovéto použití spíše řídkým jevem. Upravené vozy MAZ-535 sloužily jako tahače a nosiče pro nepilotovaný průzkumný letounek Tu-123 DBR-1 Jastreb.

Ve finské armádě se dodané stroje používají zejména pro tažení návěsů s tanky T-54/55 a T-72. Byly vybaveny dodatečnou výstrojí - jinými nárazníky a také výstražnými světly na vrcholu kabiny. Při použití v bývalé NDR se ukázalo, že mohutné vozidlo je spolu s dlouhým návěsem či přívěsem jen obtížně použitelné v hustší zástavbě.Standardně se s vozy MAZ používaly návěsy MAZ/ChMZAP-5247G (např. pro přepravu tanků T-55 či T-72). Jsou vybaveny malým jeřábem na vrcholu krku, který je určen k manipulaci s rezervními koly jak pro návěs, tak pro tahač, které jsou neseny na návěsu. Návěs má hmotnost 18 t a unese zátěž až 50 t. Návěs má dvě nápravy s celkem 8 koly. Modernější návěs ChMZAP-9990 má již tři nápravy. Tento návěs umožňuje transport nákladů až do hmotnosti 65 t, ale jeho hmotnost je již plných 20 t.

Pro transport extrémně těžkých nákladů je používána kombinace dvou vozidel MAZ-537, přičemž jeden je v soupravě tahačem, za ním je přívěs, který je tlačen druhým vozem MAZ.Po zhruba 35 letech ve službě byla  potřeba modernější náhrada, a tak byl vyvinut (během 90. let 20. století) jeho nástupce, KZKT-7428. Jeho výhodou jsou lepší parametry modernější konstrukce a také kabina nabízející prostor pro posádku převáženého vozidla (např. tanku).


Zdroj: Trucker 02/10
Autor: Milan Olšanský

Fotogalerie