Truck
Diamond Reo - Nesmrtelný
Tom Hyan 31.03.2010 00:11
Představujeme
Kosočtverec symbolizující diamant jako znamení kvality použil pan Tilt pro obuvnické výrobky, jeho syn pak pro svoje automobily..
Historie, jaká nemá v automobilovém průmyslu obdoby. Zelený diamant ve zlatém rámečku a k tomu písmeno T jako iniciála pana Tilta, takže nebylo divu, že se Charlesu A.Tiltovi nápad líbil a při zahájení výroby automobilů nepochyboval o tom, jaká bude jejich značka. Diamond T přežil do roku 1966, pak se nákladní vozy nazývaly Diamond Reo, avšak navzdory vysoké kvalitě (a tedy pro velké náklady) společnost zkrachovala v roce 1975, pouhé čtyři roky po vykoupení od koncernu White Motor Corporation. Hřebíkem do rakve se stala zrušená armádní zakázka. Ani to nebyl konec, automobily Diamond Reo potkáte na amerických silnicích i dnes, neboť značku koupili dealeři Loyal Osterlund a Ray Houseal z Pensylvánie. Ještě v polovině devadesátých let vyráběli ročně až 150 těžkých vozů Diamond Reo třídy 8 (přes 14,85 tuny), pro něž používali vznětové motory Cummins, Caterpillar a německý Deutz.
Charles A.Tilt vyrobil první osobní Diamond T v Chicagu v roce 1905, produkce se rozběhla až o dva roky později. Všechny diamanty byly velké vozy se čtyřválcovými motory o objemu 4,7 až 7,1 litru a výkonu do 52 kW (70 k), takže k nákladním neměly daleko. Vyráběly se do roku 1911, ale pak jeden klient požadoval také nákladní automobil. Tilt mu jej rád vyrobil, kvalita byla vynikající (vůz sloužil v Chicagu jedenadvacet let), a tak Diamond T Motor Car Company záhy zaměřila svou pozornost na užitkové typy. Zatímco produkce osobních vozů se počítala na stovky, nákladní patřily k typickému koloritu amerických silnic a celkem jich vzniklo více než dvě stě padesát tisíc.
Diamond T byly dražší než konkurence, ale pro vysokou kvalitu dobyly značné proslulosti. Nechyběly armádní zakázky, takže po roce 1915 začala společnost růst, export směřoval do evropských i latinskoamerických zemí. Vzhled zvýraznilo bohaté použití chromovaných dílů, už v roce 1921 se objevily pneumatiky a levostranné řízení, ve třicátých letech pak první kabina s lůžkem pro odpočinek řidiče, od roku 1937 bezkapotové budky (cabover) a od roku 1951 jejich nové provedení, které bylo tak oblíbené, že je odkoupily také automobilky International, Hendrickson, FWD, Oshkosh a Coleman. Zakladatel Charles A. Tilt se osobně podílel na designu všech typů až do roku 1946, kdy odešel do důchodu. Dnes se říká, že to byla Tiltova společnost. Po jeho odchodu už nemohla prosperovat…
V roce 1951 se Diamond T specializoval na těžké typy, v roce 1958 se automobilka z Chicaga stala součástí White Motor Co. (pozdější základ americké divize Volvo Trucks) a v roce 1961 byla produkce převedena do Reo Motor Truck Co. v Lansingu (Michigan), kde značka Reo (Ramson E.Olds, rovněž zakladatel Oldsmobile) působila od roku 1904. Pohnutá historie této druhé značky by vydala na další článek, dnes uveďme jen, že se stala součástí White Motor o rok dříve než Diamond T. Následovala nutná racionalizace, výrobky dostaly společnou značku Diamond Reo, přičemž písmeno T se z názvu definitivně vytratilo. Na rozdíl od Diamondu T bylo Reo výrobcem vlastních zážehových motorů (slavný Gold Comet), které však v šedesátých letech udělaly místo dieselům. Do výrobního programu byly znovu zařazeny lehčí typy, většinou konstrukce White. Počátkem sedmdesátých let však bylo zřejmé, že White už tolik automobilových značek nepotřebuje (ještě v roce 1970 mu patřily Autocar, Diamond Reo, White, Freightliner a Western Star), a tak Diamond Reo odkoupil Francis L. Coppaert z Alabamy. Pod jeho vedením vznikl těžký tahač C 119 Raider 6x4, jeden z posledních známých typů, poháněný motory Cummins, Caterpillar nebo Detroit Diesel s výkony až 330 kW (450 k).
Coppaert však také zkrachoval, společnost koupil dealer Osterlund Inc. a přestěhoval produkci do Harrisburgu (PA). Byla zúžena na mohutný Giant, určený pro stavebnictví, individuální dodávky odvozených typů pokračovaly do roku 1999 (Loyal Osterlund, pak synové Jan a Gary). Noví investoři se pokusili o vzkříšení v roce 2003, koupili práva od Osterlunda a dnes pokračuje Diamond Vehicle Solutions LLC v Harrisburgu nejen jako dodavatel náhradních dílů, ale kusově staví vozy T Line s vlastním rámem, starší kapotovou budkou International S Series a osvědčenými díly (motory Caterpillar, Cumins a nové International MaxxForce 7). Společnost vede Joe Whitman, má sedmnáct dealerů (Osterlund jich měl padesát) a několik nákladních T Line dokonce vyvezli do Jižní Ameriky. Na našich obrázcích představujeme klasické typy sedmdesátých let. Věrní klienti prý ještě žijí…
Zdroj: Automobil 02/10
Autor: -TH-